Kolem rybí hlavy - cyklovýlet okolo západní části Čech

15. Ale my nemáme na autě nosič...

Pohodové nedělní probuzení, pohodová snídaně venku na zápraží, pohodové sbalení věcí, odnést je k autu - a tam šok. Kam mám dát to kolo? A kam bys chtěl dát kolo? No, byli jsme přece domluvený, že odtud pojedu domů s vámi a kolo se poveze na střešním nosiči. Aha, jenže my si koupili nový auto a žádný nosič na kola nemáme. Je deset hodin. Co teď? Tak si to zkus odjet na tom kole. Jako vtip dobrý. Rychlý pohled do mapy - nejmíň sto dvacet kilometrů, půlka cesty po krpálech. A klíče od bytu v práci, kde se zavírá v osm večer. Tak jeď vlakem, ne? Ne. Hrdost je pěkná mrcha.

První krpál do Mořiny a k lomům Amerika. Sjezd do Bubovic, zpátky na kopec a znovu dolů do Loděnice. Vyflusáno. Západní protivítr je taky pěkná mrcha. Jenže tady už nejezdí ani ten vlak, nejde to jinak, než šlapat dál.

Další dva krpály do Železné, kde se zahýbá na Kladno. Další rychlý pohled do mapy a další krutý šok. Jet sem podél vody přes Beroun, bylo by to stejně dlouhé, ale 28 ze 30 kilometrů by vedlo po rovince. I nepozornost je mrcha.

Patnáct kilometrů do Kladna mořem dodávek a autobusů. Největší hnus celých dvou týdnů. Nálada na kafe někde v centru je na bodu mrazu, raději hned pryč a přes další krpál kolem Vinařické hory do Slaného. Kontrola času, a vida, bude to i bez oběda. Rychlá bageta na pumpě a vstříc další náloži kilometrů.
Klášter sester premonstrátek v Doksanech, nejstarší v Česku - založen roku 1140   Památník Terezín připomínající oběti z koncentračního tábora v sousední Malé pevnosti
Zvlněná planina mezi Slaným a Budyní nad Ohří je prakticky pustá, většina aut už se odtud přestěhovala na dálnici. Ještě kdyby někam zmizel ten kolmý boční vítr, je docela silný a v otevřené zemědělské krajině není jak se mu vyhnout. Ale i tak cesta ubíhá celkem svižně, v Budyni možná bude čas na to kafe.

Smůla. Čas by sice byl, ale nějak není kde. Neděle odpoledne, čas zákusků, a žádná otevřená hospoda. Tak holt jen tatranka v parku a hurá na Doksany, Terezín a Litoměřice.

Hospoda u letního kina na Střeleckém ostrově už je naštěstí jistota - pivotoč, limotoč, nanuky a vždy něco na zub v příjemném prostředí lesoparku, kudy se prohánějí po okruhu bruslaři, kolaři i pejskaři. A hlavně klid kvůli času dojezdu - tady už je to doma, zbývá 25 rovných a notoricky známých kilometrů podél Labe. Nebyla by to ale Labská cyklostezka, aby na ní člověk aspoň jednou za měsíc nepíchl. A když už se povedlo zabloudit do Bavor, sníst klobásu s čipem, neslyšet Gipsyho a nenajít střešní nosič na kolo, tak proč teď ještě nepíchnout. Ale dnes v práci slouží ten samý kolega, který na začátku tak výborně radil s vlakem. Takže pokud bude odměněný tím, že si kvůli předání klíčů nechá ujet spoj domů a pojede dalším až za dvě hodiny, bude to spravedlivé vyvrcholení celého toho dobrodružství.