Kolem rybí hlavy - cyklovýlet okolo západní části Čech

13. Jak se chudák Džejpí neopil

Poslyšte baladu o nešťastníkovi, který jako ďas pracoval, aby mohl kancelář opustit o něco dříve a stihl drožku, kterou málem za jízdy ještě tlačil, aby dorazil co nejdříve, a nakonec na něj na stolku do té doby pokrytém krmí nejrůznější i nápoji chutí rozličných nic nezbylo. Džejpí je starý kamarád z Ústí, který už nějaký čas pracuje v Praze, žije v Berouně a na rodnou hroudu vracívá se jen zřídka. A tak bylo logické, když se dva vandrovníci domluví na přespání u známých ve městě medvědů, že i jeho pozvou na společnou pitku.

Třímanské kopečky nejsou po odpočinku a hlavně zkraje cesty tak náročné jako po celodenním šlapání, navíc hned po třetím výstupu trasa uhýbá z vracečky na Zbiroh k Podmoklům a vede pohodově po hřebínku a záhy pak dokonce sešupem ke Skryjským jezírkům.

Přes mostek, jehož okolí zdobí cosi jako pomníčky z navrstvených oblázků, zavede hliněná cesta k romantickému zákoutí tvořenému jezírkem se skálou a vodopádem. Odpočinek poslouží i k zavolání Džejpímu. Prý neví, jestli to stíhá, že může přijet taky až o půlnoci a to už všichni jistě budou spát. Nebudou, na zítra zbývá posledních 25 kilometrů po rovince, takže se může popíjet klidně do kuropění. Džejpí podléhá a slibuje, že dorazí.
Na začátku cesty k vodopádu je břeh potoka posetý kamennými mužíky   Skryjský potok se většinu cesty k vodopádu proplétá množstvím kamenů a popadaných kmenů   Skryjské jezírko pod vodopádem je vpravdě romantické zákoutí
Od jezírek se stoupá k náhorním vsím Broumy a Karlov. Dlouho a bez ustání. Naštěstí je silnička schovaná pod korunami vzrostlých stromů, v odkrytém prostoru by to byl nářez. Je hic. Mráčky na nebi nicméně zároveň slibují, že k večeru z toho horka nejspíš znovu zahřmí. I to přispěje ke smolnému závěru dne chudáka Džejpího.

Nadmíru povedený padák z Karlova končí v Nižboru zpět u hladiny Berounky a zbývá pár zvlněných kilometrů do Berouna. Pak sprcha a oběd u dnešních hostitelů a večer směr hospůdka na náměstí.

Džejpí běžel z kanceláře přes půl Prahy jako Zátopek, ale stejně mu vlak ujel, takže opravdu dorazí až o půlnoci. Tedy ve chvíli, kdy se platí. Ani jazyk nikoli na vestě, ale už někde u kolenou, servírku neobměkčí. Nevadí, celá ekipa míří k bydlišti, kde je pití dostatek.

V dusnu chvilku před bouřkou Džejpí navrhuje, že si cestou dáme alespoň jedno pivo v herně. Všichni souhlasí. Až na jednu osobu. Která si vzala jen lehoučké letní šatičky a pod ně vůbec nic. Která tedy chce domů dojít bez zmoknutí. A která to nestihne a to její nic je vzápětí v přívalech deště pod každou lampou proklatě vidět. Dodnes nikdo netuší, proč tenkrát dostal vyhubováno za nemístné zírání právě a jenom Džejpí, ačkoliv to viděli i všichni ostatní. Jisté je každopádně to, že pak kvůli tomu v kuchyni jen zařezaně seděl, beze slova se styděl v koutě a ještě než se otevřela první lahev, tak se potichu vytratil, aniž by si i tentokrát čímkoli svlažil hrdlo.