Kolem rybí hlavy - cyklovýlet okolo západní části Čech

07. Klobásy s hi-fi výbavou

Dneska už to má ustoupit a vyjasnit se, říkali to před chvílí v rádiu, hlásí ráno šéfová penzionu, když s nedůvěrou obhlížíme nebe nad přehradou Hracholusky opět plné mraků. Meteorology nakopat, nadáváme po sedmi nějakých kilometrech v Nové Jezné, kde nám ohlášené jasno teče za krk a do bot slušným proudem. Čekáme na nádraží, až déšť ustane. Asi pětkrát polevil, ale vzápětí zase zesílil. Pošesté se zdá, že už to bude v pohodě, a vyrážíme. O kilometr dál jako když na nás někdo převrátí plnou vanu. Prochcaní na kost si říkáme, že nemá smysl trčet někde na zastávce a prostě dojedeme někam, kde je hospoda a dá se tam usušit.

Zajíždíme tedy do Nýřan a tam padne rozhodnutí, že se odkloníme od plánované trasy. Místo na Domažlice se prodíráme skrz provazy vody do Plzně, odkud se do cíle chceme nechat svézt vlakem.

Všechno je nakonec jinak, na plzeňském nádraží znovu změníme trasu a míříme do Horažďovic. Odtud už zase na kolech a po suché silnici jedeme do Strakonic. Zítra se z nich vydáme na Vimperk a odtamtud pojedeme dál podle plánu.

Na okraji Strakonic je kemp Podskalí. Zpočátku vypadá sympaticky, ale ten pocit nás brzo přejde. První zážitek jsou sprchy. Všechny tři jsou špinavé, jedna navíc rozmlácená. A jedou na dvacku vhozenou do automatu, takže se musíte modlit, aby vám systém nevylosoval zrovna tu rozbitou...

Druhý zážitek byly záchody. Nahlédnete do jednotlivých kabin - a znovu špína a hnus. Jedna naštěstí vypadá jakž takž čistě. Ovšem jen do chvíle, než člověk usedne. Teprve pak se totiž do zorného úhlu dostanou futra a zvláštní umělecké dílo, jímž se kdosi pomstil za to, že se majitel neobtěžuje záchod vybavit toaleťákem...

Naladěni tím vším jdeme na večeři. Hospoda má jet do deseti, je půl deváté a majitel huláká, že má zavřeno. Paráda. Nakonec ho ukecáme aspoň na klobásu. Souhlasí. "Každý si je dáme dvě," říkáme. "Tyvole, jak dvě? Já už mám zavřeno, to sou štyry klobásy, no to snad není pravda, se mi asi zdáte..."

Zřejmě tu mají jen malé hrnce a udělat místo dvou klobás čtyři je problém. Vzápětí nás nebe za takovou troufalost potrestá, když v jedné nožičce objevíme jakýsi spínač s drátky. Moderní klobása vybavená elektronikou? Inu, doba pokročila, jsme už v 21. století!

Přemýšlíme, co nás asi ještě čeká v chatce a říkáme si, že do ní radši nepůjdeme střízliví. A tak vyrážíme do města najít nějakou hospůdku. V centru potkáme slečnu, která se nám představí jako Karolína a vede nás do podniku, kde je nám konečně dobře. Aby taky ne, po desítce, dvanáctce, třináctce a flašce tequily, díky které jsme celý ten úžasný den spláchli do zapomnění.