02. Doupovskými horami

Račetice leží takřka na okraji Doupovských hor, a ty stojí v cestě k prvnímu cíli. Dají se objet buď severně přes Kadaň, nebo jižně přes Bochov. Vůbec nejlepší ale bude projet je skrz. Doupovské hory jsou totiž dodnes funkční vojenský újezd, kam se normálně nesmí, ale když už je člověk jednou tady, tak proč se tam nepodívat?

Pohled do údolí, kde bývalo okresní město Doupov, než tu začala řádit armáda

Za odbočkou na Kadaňský Rohozec stojí cedule zakazující vstup do oblasti a za nádražím, odkud už koleje nikam nevedou, je závora. Je ale otevřená a široko daleko ani vojáčka. Takže se tu nekoná žádné cvičení a nikdo by tedy snad dnes neměl střílet.

Nejprve cesta vede po náhorní plošině, další cedule varují, že jde o oblast pro vrhání bomb z vrtulníků. Vzápětí se zpoza návrší po pravé straně vynoří strážní věž, ze které bude výhled na dobré tři kilometry. Pořád ale nikde žádný pronásledovatel, takže vzhůru dolů - do údolí k Doupovu.

Za horizontem svahy Doupovských hor prudce klesají k řece Ohři

Ve vojenském prostoru se moc lidí nepohybuje, a tak se jich zvířata nebojí

V minulosti to bylo okresní město, dnes z něj jsou už jenom značky u silnice ukazující začátek a konec obce. Všude stromy a křoviska, nikde žádné stavby, dokonce už ani jejich základy. Vše tu dokonale zlikvidovali bombo- a granátometčíci při vojenských cvičeních.

Na druhé straně je tu zase krásná čistá příroda. Ticho a klid, nikde žádné odpadky, a při nadechnutí dostávají plíce záchvat paniky, co že se jim to servíruje a kde je jejich denní dávka výfukových zplodin.

Zdevastovaný areál kdysi proslulých lázní Kyselka

Kdysi výstavní domy ničí nejen počasí, ale i otřesy, jak se kolem valí kamiony

Vila u Ohře, které se snad začalo blýskat na lepší časy

Dostanou ji ihned po návratu do "civilizace", na cestě z Kyselky do Dubiny. Zaprášená silnice plná štěrku a náklaďáků, které zvedají mračna nedýchatelného sajrajtu. Jako v apokalyptickém filmu do sebe halí zdevastovaný areál lázní na břehu Ohře, kdysi nádherné budovy, které čekají už jen na milosrdné stržení.

Když se během dvou kilometrů usadí v plicích totéž co horníkovi za padesát let služby, přichází stoupání na Andělskou Horu. Výšlap je těžký, ale odměnou je krásný výhled na zříceninu stejnojmenného hradu a pak pěkný sešup do Březové, kde čeká první nocleh.

Zřícenina hradu Andělská Hora na kopci u stejnojmenné obce