Kolem rybí hlavy - cyklovýlet okolo západní části Čech

01. Ten vlak bude prázdnej!

Vytisknout mapy. Poslední věc. Na kterou ale už nezbývá čas. Vlak jede za čtvrt hodiny. Nebo vzít ten další, který ale obvykle bývá úplně nacpaný? Mapy jsou přece jen potřeba. "Hele, klidně to tak udělej. Jsou prázdniny a nikdo teď nejezdí, mám pokaždý vagon skoro pro sebe," radí kolega z práce, který denně dojíždí a musí to tedy vědět. Jo, jistě. Hezky to začíná.
Samozřejmě je všechno jinak a rychlík je narvaný k prasknutí. Kolo smí jen na první a poslední plošinu, a protože České dráhy cyklisty milují, jeden z krajních vagonů je vždycky první třída s příplatkem. V tomhle případě ten na konci. Za hodinu jízdy vestoje ale není důvod platit něco navíc, takže směr opačný konec soupravy.

Plošina za lokomotivou je prázdná, taky aby ne, dva dny po tragédii ve Studénce. Na trati do Chomutova naštěstí žádný most nespadl, a tak navečer výstup - a naložená třicetikilová cykloobluda se poprvé dává do pohybu. Směrem na Račetice, kde bydlí Tomáš.
Kostel sv. Bartoloměje ve Spořicích, ukázka venkovské opevněné církevní svatyně   Kostel sv. Petra a Pavla v Březně, jedna z nejvýznamějších barokních památek Chomutovska
Nejprve je potřeba vymotat se od nádraží směrem na Spořice a odtud dál na Droužkovice. Cesta na rozhraní pole a lesíku plná kamení brzy vyústí ve druhé jmenované obci a mezi vesnickými domky míří k hlavní silnici na Březno, které leží za kopcem zhruba na půli cesty.

V hospodě na rozcestí svačina, sekačka a pivo. A spolu s tím dotaz na servírku: "A nestávají tu někde za bukem policajti?" Proč začínat výlet flastrem. "Buďte v pohodě, tady si lidi běžně dávají pět kousků, než se jedou koupat na Nechranice," říká slečna se smíchem. Bylo tomu přesně tak. Pánové od vedlejšího stolu, kteří se tou otázkou taky pobavili, si dali ještě jeden kus a za pár minut při předjíždění už na silnici vedoucí po dlouhé hrázi přehrady, se širokým úsměvem mávají z okýnka. A široko daleko ani jediná švestka ohánějící se plácačkou.